Deklinace v případě podstatných jmen a číslic

Proč je znalost odklonu určitého jazyka nezbytná v ruštině? části řeči? Taková otázka zjevně neobtěžuje osobu, pro kterou se slovo "kabát" v množném čísle mění na "polta". Navíc v ústním projevu často dochází k nesprávnému odklonu v případech. Inflexe čísel a podstatných jmen se vyskytuje podle gramatických kategorií: podle čísla, případu a pohlaví. A podle kategorie, do které slovo patří, existují různé možnosti pro jeho ukončení.

Obecné charakteristiky podstatných jmen

Podstatné jméno má dvě charakteristiky: trvalé a dočasné. První obsahuje rod, typ deklinace a objekt (animovaný / neopatrný). To je slovo, které zodpovídá otázkám "co" a "komu" patří: mužské (syn), střední (okenní), ženské (dceřiné) pohlaví a patří k jednomu ze tří sklonů.

Nedostatečným atributem je deklinace podstatných jmen v případech, které jsou v ruském jazyce rozděleny do šesti kategorií. A jelikož číslo také odkazuje na ne-konstantní charakteristiky a tam jsou dva z nich v jazyce, pak tam je dvanáct varianty formy slova. Každý případ má svou vlastní otázku, která odpovídá na to, že se vyskytuje slovo, část řeči způsobená transformací konce.

Formy odklonu

V obtížně se učících ruštině existují tři kategorie odklonění, které vytvářejí systém prokládání případů. Typy odklonění mohou být definovány výlučně v singulárních případech.

Níže uvedená tabulka pomáhá určit konec případů podle deklinace. Je nezbytné, aby podstatné jméno založilo pohlaví a obrátilo část řeči nominativní případ. Podle takového schématu je určen deklinace slova a konec je určen pro příslušný případ.

Flexibilita podstatných jmen v případech

Nyní, když známe gramatické kategorie podstatného jména (případ, pohlaví, číslo), je možné v jednotlivých případech jednoduše provést deklinaci.

Existují také nerozhodná slova, která mají v libovolném počtu a případu originální podobu: kabát, klokan, kavárna, menu, porota, káva, studio.

Deklinaci názvu kazu

Animovaná část řeči je jméno, neexistuje žádný kastrát. Je charakterizován ženským nebo mužským pohlavím. Deklinace v případě jména je podobná pravidlům k inflaci neživých částí řeči.

Například:

• I. - (kdo?) Irina, Andrei.
• R. p. - (koho?) Irina, Andrew.
• D. p. - (komu) Irina, Andrew.
• V. p. - (komu?) Irina, Andrew.
• Tv n. - (kým?) Irina, Andrew.
• Pr. n. - (o koho?) o Irině, o Andrewovi.

Ženské jméno odkazuje na první typ deklinace, a mužské jméno na druhé. Jak vidíte, konce jsou stejné jako u neživých podstatných jmen.

Existují však poznámky. Některá jména žen (Assol, Adel, Aygül) mohou při odpovědi na případové otázky tvořit různé varianty. To znamená, že mohou být nakloněni a nebude-li to chyba, pokud má slovo originální podobu, když se změní její syntaktická role. Ženské jména končící v souhlásku nepodléhají inflexi: Irene, Maryam, Catherine. Vypůjčené jména mužů: Romeo, Louis, Piero, Leo, Rene - také neklame.

Deklinaci čísel na případech: morfologické příznaky

Zvažováno nezávislou řeč jako podstatné jméno, má dvě funkce. Proměnná vlastnost je: číslo, případ, pohlaví a druhá patří typu a kategorii systému jména číslic.

Počet položek určuje pořadí množství. Mezi nimi jsou tři poddruhy: kolektivní (oba šest), celé (sedm, třicet) a zlomkové (jedna devátá, dvě sedmá). Částečný a kolektivní podtyp se nepoužívají společně.

Číslice definující číslo položky patří do kategorie kategorie. Existují jednoduché (osmé) a kompozitní (dvacet páté) typy pořadových čísel.

Kvantitativní ohýbání

Deklinaci v případech kvantitativních čitatelů je trvale se vyskytující praxí. Aby pravopis a výslovnost této části řeči nevyvolávaly potíže, je třeba si uvědomit několik pravidel.

Slovo "jedno" je závislé na počtu a pohlaví. A nespadá pod pravidla "Deklinace podstatných jmen v případech". Níže je příklad pro každý druh v jednotkách. včetně

• I. p. - jedno, jedno, jedno.
• R. n. - jeden, jeden, jeden.
• D. p. - jedno, jedno, jedno.
• V. p. - jeden, jeden, jeden.
• Tv n. - jeden, jeden, jeden (y).
• Pr. p. - asi jeden, asi jeden, asi jeden.

Přeměna číslic z pěti na deset a zbytek slov na - - - na dvacet, je podobná inflexi podstatných jmen patřících do třetího deklinace. Pro části řeči s koncem padesáti (50-80) s jejich přeměnou se dvě části slova mění: sedmdesát sedmdesát.

Číslice "jeden a půl", "sto", "čtyřicet", "devadesát" mají dva konce, když klesají: -o, -a. Složené číselné údaje kvantitativní kategorie jsou zcela změněny. Příklad: 1253.

• I. p. - tisíc dvě stě padesát tři.
• R. n. - tisíc dvě stě padesát tři.
• D. p. - jedna tisíc dvě stě padesát tři.
• V. p. - tisíc dvě stě padesát tři.
• Tv n. - tisíc dvě stě padesát tři.
• Pr. n. - asi tisíc dvě stě padesát tři.

Inflace řádových čísel

Deklinaci čísel v případech souvisejících s řádovou řadou části řeči se vyskytuje u každého pohlaví vlastním způsobem. Pokud je slovo "pět" stejně kompatibilní se ženským, středním a mužským pohlavím, pak se věci liší s pořadovým číslem "pátý". Například páté číslo (viz str.); pátá sběrnice (mužský p.) a pátý pár (samice p). A každá slovní forma má podle vlastních případů vlastní flexi.

• I. p. - Pátá, pátá, pátá.
• R. n. - pátý, pátý, pátý.
• P. Pátý, pátý, pátý.
• V. n. - pátý, pátý, pátý.
• Tv n. - pátá, pátá, pátá.
• Pr. n. - asi páté, asi páté, asi páté.

Ordinální hodnost, vyjádřená středním a mužským pohlavím, má ve čtyřech případech stejné konce. Omezení se liší v nominativní a akusivní podobě.

Ale deklinace slov v případě kompozitních číslic předpokládá změnu pouze v posledním. Pro přehlednost můžete převést stejné číslo jako v předchozí části: 1253. ročník.

• I. p. - tisíc dvě stě padesát třetin.
• R. n. - tisíc dvě stě padesát tři a tak dále.

Doufáme, že nyní víte, jak jsou podle případů nakloněna podstatná jména a číslice.