Jaký je rozdíl - hebrejština a jidiš? Dějiny jazyků, abecedy

Dvě nejčastější dialekty mluvené moderními Židy jsou hebrejština a jidiš, které jsou navzdory jazykovým podobnostem dvě samostatné jednotky. Historie vzniku a rozvoje každého z nich musí být podrobněji prozkoumána, aby bylo možné vidět jejich rysy, zhodnotit bohatství každého dialektu a pochopit, jak a pod vlivem jakých faktorů se tyto jazyky změnily. Takže jaký je rozdíl - hebrejština a jidiš?

Hebrejské dějiny

Moderní hebrejština pochází z hebrejského jazyka, ve kterém je napsána svatá Tóra. Stala se nezávislá přibližně v 13. století před naším letopočtem, oddělená od severozápadní sub-větve semitských jazyků. Hebrejsky přišel k dlouhému vývoji, než předtím vzal přesně ten pohled, který má teď.

Ukázalo se, že kvůli obtížnému osudu židovského lidu, který byl často pod jhou jiných zemí a neměl vlastní stát, museli vést nomádský životní styl. Současně, bez vlastního dialektu, mluvili jazykem státu, ve kterém žili a vychovávali své děti. Hebrejština byla považována za posvátný jazyk, byla použita pouze pro studium Talmudu a přepisování svitků Tóry. Teprve počátkem 20. století díky úsilí skupiny nadšenců pod vedením Eliezera Ben-Yehuda se hebrejština stalo obyčejným mluveným jazykem mnoha Židů. Byla upravena a přizpůsobena moderním realitám. Od roku 1949 je oficiálním jazykem Izraele.

Jaká je historie jidiš?

To je věřil tomu jidiš hebrejský jazyk vznikl v jižním Německu ve středověku (přibližně X-XIV století). Počátkem 18. století se řekli jidiši (židé z aškenázského původu) v celé střední a východní Evropě a rozšířili tento jazyk. Ve 20. století přibližně 11 milionů Židů na celém světě používalo jidiš v každodenním životě.

Navzdory skutečnosti, že jidišská abeceda byla vypůjčena z hebrejštiny, její základem jsou německé dialekty. Vzhledem k četným půjčkám z hebrejštiny, aramaiky, němčiny a některých slovanských dialektů má jidiš originální gramatiku, která překvapivě kombinuje hebrejskou abecedu, slova s ​​německým kořenem a syntaktickými prvky slovanských jazyků. Chcete-li jasně odpovědět na otázku: "Jaký je rozdíl - hebrejština a jidiš?" - by měl studovat rysy každého jazyka. Studie by měla začít s historií výskytu jazyků, stejně jako s jejich strukturou a morfologií. Dostatečný čas by se měl věnovat studiím psaní, protože právě díky tomu lze sledovat historii vývoje a změny jazyka.

Jidiš a hebrejština: abeceda a gramatika

Možná, že hlavní podobnost obou jazyků je jedna abeceda. Skládá se z 22 písmen, z nichž každá má zvláštní styl a vyjadřuje určitý význam v závislosti na umístění ve slově (hlavní nebo finální). Oba jazyky používají hebrejské čtvercové písmeno, které se skládá hlavně ze souhlásek.

Čtvercové písmeno znamená, že všechna písmena jsou napsána ve speciálním písmu podobném malým čtvercům. Kromě toho nejsou v této abecedě žádné samohlásky, jsou nahrazeny pomocnými ikonami, které jsou umístěny na vrcholu písmenných symbolů ve formě bodů nebo tahů.

Gramatika a morfologie jidiš a hebrejštiny jsou zcela odlišné od sebe navzájem, z tohoto důvodu jsou oba jazyky vnímány jinak tím, že slyší. Například slova "děkuji" v jidiš a hebrejštině nemají nic společného: "dank" a "toda!" Jak vidíte, jidišská verze slova má německý kořen, zatímco v hebrejštině je orientální přízvuk.

Jaký je rozdíl mezi hebrejštinou a jidiš?

V obou jazycích se používají pouze malá písmena, které se vzájemně oddělují a slova jsou zapsána zprava doleva. Hlavní rozdíl mezi jidišskými a hebrejskými fonty spočívá v tom, že nepoužívá systém Nekudot (dvojitá tečka a tahy), samohlásky jsou psány, aby zprostředkovaly měkké zvuky, což usnadňuje čtení textů. Na rozdíl od jidiš, hebrejština (jejíž abeceda má také 22 čtverečních písmen) nemá žádné samohlásky, takže musíte znát srdcem celý systém kořenových slov nebo si pamatovat fonetiku, abyste pochopili, o čem je text. Učinme analogii, například ruský jazyk. Pokud by byla v něm použita pravidla hebrejské gramatiky, pak by byla napsána slova bez samohlásek, tj. "bg" může být přečteno jako "bůh" nebo "běh". To je důvod, proč mnoho slov v textech napsaných v hebrejštině je nejprve přečteno a poté přeloženo v závislosti na kontextu.

Hebrejské funkce

Hlavním vrcholem moderního jazyka je jeho zvláštní gramatika a morfologie. Má jasnou strukturu, jejíž slova jsou přísně upravena podle určitých pravidel. Hebrejština je logicky strukturovaný jazyk, ve kterém prakticky neexistují žádné výjimky, jako například v ruštině. Jidiš má pružnější strukturu schopnou přizpůsobit se pravidlu jakéhokoli jazyka (němčiny nebo hebrejštiny). To je rozdíl (hebrejština a jidiš).

Během renesance podstoupil hebrejsky mnoho změn. Jeden z nejpozoruhodnějších se vyskytoval v gramatice: jestliže ve starodávné verzi byla pořadí ve větě VSO, nyní SVO (předmět je na prvním místě, následovaný sloveso a doplněk). Také významy mnoha starověkých slov se změnily, nové byly založeny na společných kořenech.

Jidišská struktura

Zvláštnost jidiš spočívá v tom, že udržuje sama o sobě ty nejlepší vlastnosti tří jazyků: z němčiny zdědil bohatou kulturu a přísný pořádek, hebrejština přidala moudrost a ztuhlou ostrost a slovanské dialekty mu poskytly jemnou melodii a smutné poznámky.

Jidiš byl rozložen na velké území, v důsledku čehož se objevilo mnoho dialektů tohoto jazyka. Mohou být rozděleny na západní a východní: první byla mluvená na západě Německa a Švýcarska (nyní tento dialekt je již mrtvý), ale východní dialekty se aktivně využívají dodnes v pobaltských zemích, Bělorusku, Moldavsku a na Ukrajině.

Rozdíly mezi jazyky

Při zkoumání historie vzniku dvou jazyků můžeme o nich vyvodit obecné závěry. Takže navzdory podobnostem mezi nimi, totiž společné abecedě, která má stále nepatrné rozdíly a kořeny patřící hebrejským a aramejským dialektům, jsou tyto dva jazyky naprosto dva odlišné světy. Takže jaký je rozdíl - hebrejština a jidiš?

Pokud strukturujete všechny rozdíly mezi těmito jazyky, můžete získat poměrně velký srovnávací tabulku. Zde jsou nejzřetelnější rozlišovací znaky:

• Jidiš odkazuje na němčinu jazyková skupina a moderní hebrejština je nová, vylepšená verze hebrejštiny hebrejštiny.
• Jidiš má pružnější strukturu pro správu slov, například v hebrejštině existují pouze dva způsoby, jak vytvořit množné číslo z podstatného jména v singulárním: přidat ים (them) nebo ות (od) na konci slova root; a v jidiš, všechna pravidla deklinace a tvorba nových slov závisí na samotném kořeni, jako by se skládali z mnoha výjimek.
• Samozřejmě je nemožné si všimnout zcela odlišných zvuků těchto jazyků. Poslouchání hebrejštiny je vnímáno mírnější, zatímco jidiš má výdechový stres, který má silný vliv na jazyk, takže je zvučný a asertivní.

Zajímavé fakty z historie

Pokud se podíváte blíže, můžete vidět, že jidiš je spojení mezi Německem a východní Evropou: díky němu proniklo mnoho slová germánského původu a malé množství půjček ze starověkého hebrejštiny do slovanských jazyků. Je úžasné sledovat, jak jidiš spojuje slova s ​​německými kořeny a jejich zcela odlišnou výslovností od německého. Mnoho slov vypůjčených z hebrejštiny, díky jidišskému průvodce, je pevně zakotveno v každodenním životě Němců. Jeden vědec jednou řekl: "Někdy neonacisté používají hebrejská slova, aniž by to věděli."

Jidiš mělo výrazný dopad na několik Slovanské jazyky: Běloruské, ukrajinské, litevské a dokonce i některé ruské výrazy. Díky němu se dialekty slovanské jazykové skupiny staly barevnými, zatímco jidiš, který zase cestoval po celé Evropě, kontaktoval téměř všechny místní dialekty a vstřebal ty nejlepší kvality každého z nich.

Nyní se hebrejština mluví celým židovským obyvatelstvem Izraele, číslem 8 milionů lidí. Přibližně 250 tisíc lidí po celém světě používá jidiš, především starší lidi a zástupce nejstarších náboženských společenství: haredim a hasidim.