Srovnávací charakteristiky Zhilina a Kostylina v příběhu "Kavkazský vězeň"

Leo Tolstoy je známý především pro své rozsáhlé práce. "Válka a mír", "Neděle", "Anna Karenina" - tyto romány jsou nejprve pamatovány. Ale mezi díly Tolstého jsou také příběhy, jednoduché a pravdivé. Jedním z nich je "Kavkazský vězeň". Dvě hlavní postavy - Zhilin a Kostylin. Srovnávací charakteristiky těchto znaků jsou uvedeny v článku.

Dějiny stvoření

Před uvedením srovnávacího popisu Žiliny a Kostylína stojí za to říct, jak se začala práce na "Kavkazském zajetí". Myšlenka práce vznikla od spisovatele v jeho mládí. Záplet je založen na událostech, ke kterým došlo u Tolstého během jeho služby na Kavkaze. V roce 1853 byl Tolstoj téměř zachycen. Jako skutečný umělec udržel tuto událost ve své paměti a později se vrátil k Yasnaya Polyana a dal jej na papír. Je pravda, že hrdina Tolstého se nedokázal vyhnout záchytu. V opačném případě by spiknutí nebylo tak zábavné.

Příběh byl poprvé vydán v roce 1872. Autor sám velmi ocenil svou práci a připomněl ji dokonce i v pojednání "Co je umění?". Kritici chválili "kavkazského zajatce". Důležitým rysem příběhu je jednoduchost prezentace, která není typická pro Tolstého spisovatele. Samuel Maršák nazval dílo "model malého příběhu pro děti".

Plán

Srovnávací charakteristiky Ziliny a Kostylina v článku jsou uvedeny současně s vyprávěním příběhu. Autor vytvořil dva jasné portréty. Jeden patří k protagonistovi, druhý k jeho antipode. Některé další zajímavé obrázky. Ale v literárních třídách tvoří žáci především komparativní charakteristiku Zhilina a Kostylina. Proč Akce těchto hrdinů ilustrují autorovu myšlenku. Jeden statečný a vznešený. Druhý je zbabělec a zrádce. Tuto opozici vidíme v dílech jiných ruských spisovatelů, například v kapitánské dceři.

Vypracujte plán srovnávacích charakteristik Žiliny a Kostylína:

1. Vzhled
2. Tatary.
3. V zajetí.

Dopis matky

Hlavním charakterem příběhu je důstojník jilin. Jednoho dne obdrží dopis od své matky. Požádá svého syna, aby přišel a rozloučil se. Žena cítí rychlou smrt, a proto spěšně hledá pro něho nevěstu. V té době byla na Kavkaze velmi nebezpečná. Všude, kde se Tatary ponáhli (tak v 19. století nazývali všechny muslimy). Zhilin neměl opustit pevnost bez doprovodu vojáků.

Kostylin

V tom okamžiku, když se Zhilin zamyslel nad tím, zda by měl jít sám, bez doprovodu vojáků, vyšel k němu další důstojník na koni a nabídl jízdit společně. Autor popisuje hlavní postavu: byl to krátký, silný muž. Při porovnávání srovnávacích charakteristik Zilina a Kostylína z "kavkazského zajatce" stojí za zmínku: autor dává jejich hrdiny nerozhodná jména, odpovídají vzhledu. Zhilin - silný, šlachovitý. Kostylín - těžký, plný, nemotorný.

Takže hlavní postava souhlasí, že půjde. Ale za předpokladu, že se za žádných okolností nesmí rozptýlit. Kostylin odpovídá kladně na otázku, zda je zbraň naložena.

Tatary

Srovnávací charakteristiky Žiliny a Kostyliny musí být provedeny na základě scény zachycení. Důstojníci nedokázali odtáhnout z pevnosti - objevili se Tatary. Kostylin v tu chvíli odjel na malou vzdálenost. Když jsem viděl blížící se Tatary, nezastřelil jsem, ale spěchal. Hlavním bodem srovnávacích charakteristik Zhilina a Kostylina z "kavkazského zajatce" je chování v kritické situaci. První nebyl nikdy ztracen, byl statečný. Druhý se choval zbaběle a zradil svého přítele.

Vykoupení

Tatary byli asi třicet lidí a Zhilin jim samozřejmě nemohl odolat. Nicméně se rychle nevzdal. "Nežij naživu," pomyslel si, a tato myšlenka odhalí v nejlepším možným způsobem vnitřní svět hrdiny příběhu "Vězeň z Kavkazu". Vlastnosti Zhilina a Kostylina jsou autorem dávána na začátku práce. Ale co se stalo s důstojníkem? Jaký je osud zrádce, který, když viděl Tatary, "jaký je ten duch, který se natáhl k pevnosti"?

Jak již bylo zmíněno, Zhilin nebyl vysoký, ale byl vymazán. Navzdory skutečnosti, že byl sám, bojoval dlouho s Tatary, kteří se na něj vrhli. Nicméně, oni vyhrál a vzal vězně do své vesnice. Oblékli si podložky a vzali ho do stodoly.

Abychom mohli plnohodnotně charakterizovat hrdinové nailiny a Kostylina, musíme si vzpomenout, jak se hlavní postava chovala v zajetí. Koneckonců později bude potěšeno a důstojník, který ho zradil.

Tatry, kteří zajali Zilina jako vězně, nemluvili rusky - volali po překladateli. Ruský důstojník byl veden k hlavnímu bodu - Abdul-Muratovi - a bylo mu řečeno, že teď je jeho pánem. On, s překladatelem, předložil požadavek: orilina bude propuštěna poté, co bude pro něj uloženo tři tisíce mincí. Ale vězeň neměl žádných bohatých příbuzných a nechtěl matku rozrušit. Okamžitě oznámil Tatarem, že nemůže dát více než pět set rublů.

Zhilin pochopil: není možné být s Tatary plachtí. Mluvil s nimi s jistotou, dokonce i s nějakou výzvou. Najednou přivedla Kostylinu. Ukázalo se, že nemůže uniknout. On, na rozdíl od hrdiny, se choval tiše a okamžitě napsal dopis domů - požádal, aby poslal pět tisíc rublů. Zhilin také napsal, ale uvedená adresa je nesprávná. Byl si jistý, že dříve nebo později utekl. Zároveň požádal Tatary, aby ho drželi spolu se svým přítelem. Dokonce ani v takových chvílích nemyslel jen na sebe, ale na jiného vězně, který si mimochodem nezasloužil.

V poměrně úplném popisu Zhilina a Kostylina je nutno říci, že hlavní postava, na rozdíl od druhého zajatého důstojníka, byl připraven bojovat až do posledního.

V zajetí

Zhilin je člověk zvyklý bojovat. Neuměl psát více dopisů domů, pochopil, že jeho matka, komu předtím poslal peníze, nemohla ani sbírat pět set rublů. Měl plán na útěk. V eseji "Srovnávací charakteristika Žiliny a Kostylína" je důležité mluvit o tom, jak se důstojníci chovali v zajetí.

Kostylin spal nebo počítal dny. Napsal další dopis příbuzným. Chyběl, zmeškal domů a dokonce ani neuvažoval o útěku. Byla jsem příliš zbabelá, abych udělala takový krok.

Zhilin se nudil a byl "mistrem všech vyšívání." Začal jsem vyrábět hračky z hlíny. Jednou si udělal panenku a představil ji Dině, dceři svého "pána". Dívka se nejprve vyděsila, ale časem se přestala bát ruských zajatců a dokonce cítila sympatie k němu. Brzy Zhilin vyrobila Dinu z jiné hliněné panenky. A vděčnost mu přinesla mléko (Tatary drželi své vězně v suchém krmivu).

Dina začala přinášet mléko každý den do Žiliny a někdy, když měla štěstí, udělala pečený chléb nebo jehněčí. Brzy se celá vesnice dozvěděla, že ruský všestranný je pán. Jednou Zilina zavolala Abdulovi a objednala si opravit zlomené hodinky a rychle se s touto úlohou vyrovnal.

K ruským vězňům začali pocházet z nedalekých vesnic. Hodiny, které má opravit, pak zbraň. O dva měsíce později začal trochu rozumět jazyku obyvatel vesnice. Nějak se ho odvolávali, aby vyléčili jeden Tatar. Zhilin nevěděl, jak to udělat, ale zašeptal do vody a dal pacientovi k pití. Tatarin se naštěstí zotavil.

Starý jigit

Obyvatelé obce se zamilovali do ruského vězně. Majitel kdysi připustil: "Dala bych tě pustit, ale dala jsem to slovo a peníze jsem trávil na tobě." Zhilinovi se nelíbilo jen starý Tatar, který vždy nosil turban. Příběh tohoto muže je velmi zajímavý. Jakmile Rusové zničili vesnici, zabil celou rodinu. Jen jeden syn přežil a on přešel ke straně nepřítele. Starý muž našel zrádce a zabil ho. Nenáviděl Rusy a několikrát požadoval zabít Zhilina.

Příprava na útěk

Zhilin vytvořil hračky pro děti z Tataru a sledoval život vesnice. Ale svůj osud nepřijal. Ale věděl, že neexistuje nikdo, kdo by mu zaplatil výkupné. Zhilin postupně kopal v kůlně. Kostylin se na tom nezúčastnil. Pokorně čekal na peníze, které mu museli poslat bohatí příbuzní.

Zhilin si nemyslel, že běží sám. Vyvinul únikový plán, ale nikdy by nezanechal vesnici bez Kostylina. Odmítl dlouho běhat. Kostyulin byl strašidelný, kromě cesty, kterou nevěděl. Ale soucit s Tatary nemusel čekat. Jeden z nich byl zabit ruskými vojáky.

Selhání úniku

Zhilin byl obratný a vytrvalý. Kostylín - pomalý, pomalý. V tiché letní noci se rozhodli uprchnout. Vyšel ze stodoly a šel na stranu pevnosti. Ale Kostylin se zase chvíli zastavoval, povzdechl si a povzdechl si. Kdyby sám Zhilin uprchl, nezapadl by znovu do rukou Tatarů. Kostylin si začal stěžovat a říkat. Jedním slovem se choval jako důstojník. Zhilin ho musel přetáhnout na sebe - nemohl opustit svého přítele.

Rychlíci rychle předjížděli Tatary. Od této chvíle jsou šance na spásu velmi malé. Abdula slíbil Zhilinovi, že je zabije, pokud nedostane výkupné do dvou týdnů. Teď byli drženi v žaláři, odděleně. Podložky nebyly odstraněny a nebyly povoleny na čerstvý vzduch.

Dinah

V žaláři bylo velmi málo místa. Nemělo smysl vykopávat. Dina začala chodit do Zhilina: přinesla dorty, třešně. A jednou řekla: "Chtějí vás zabít." Starí muži nařídili Abdulovi zničit vězně a na Kavkaze to neměli odporovat starším. Zhilin požádal dívku, aby mu přinesla dlouhou tyč, kterou by mohl dostat ze suterénu. Ale odmítla - měla strach z otce.

Nějaká dcera Abdully přesto mu přinesla dlouhý pól. V ten den téměř nikdo nebyl v obci, o které informovala Zhilina. Kostylin nechtěl uniknout, ale pomohl jeho příteli vyjít ze sklepa. Zhilin se s ním rozloučil. Dina to strávila na okraji vesnice.

Návrat

Ale tentokrát to nebylo bez incidentu. Zhilin se blížil k pevnosti, když viděl Tatary. Naštěstí byli kozáci nedaleko, kteří se vrhli k pláči. Zhilin byl spasen. Po dlouhou dobu řekl svým soudrukům, že měl příležitost přežít tyto měsíce.

Kostylin se vrátil o měsíc později. Pro něj však zaplatili pět tisíc rublů. Přivedli ho sotva naživu.

Kostylin je slabý muž. Na rozdíl od Žiliny je připraven k jakémukoli ponížení, jen aby ne bojoval. Ale on není zloděj. Během prvního uprchlíka požádá svého přítele, aby ho opustil, aby ho neztratil. Ale odmítá. Zásada Zhilina: umřít, ale neopustit kamaráda v záchvatu.

Hrdinové vychovali v různých podmínkách. Autor neřekl téměř nic o rodině Zhilina, ale je známo, že není bohatý, nerozhodný. Nicméně, on se staral nejen o sebe, ale také o jeho matku. Kostylin pochází z bohaté šlechtické rodiny. Pravděpodobně někdo vždycky rozhodl pro něho. Není zvyklý jednat - je zvyklý jít s tokem.

"Kavkazský zajatý" v kině

Příběh je dvakrát natočen. Poprvé v roce 1975. Druhý film založený na díle Leo Tolstoy byl propuštěn v polovině devadesátých let. Sergej Bodrov Sr. to vzal. Ve filmu v roce 1995 se však události odehrály v letech První čečenská válka.